Labák, kde proud řeky hučí

DSC_3690

Kdo chce pořádné stěny plné dlouhých cest lézt, musí se nechat proudem Labe do Labáku nést.
My jsme se nechali dlouho vézt vlakem (České dráhy mají zpožděné vlaky jako jeden z hlavních bodů péče o zákazníky). Vysoké stěny jsme nezdolali, ale i tak jsme si užili spoustu pěkného lezení.

Pět minut na přestup mínus dvacet minut zpoždění rovná se mínus patnáct minut. To už si dokáže spočítat leckterý Brabenec. Další výsledek téhle rovnice je, že se projdeme po Ústí nad Labem, důkladně si prohlédneme hlavní nádraží, v Děčíně si stihneme zajít na dřevěné hřiště u řeky a do Dolního Žlebu přijedeme o dvě hodiny později.
Je odpoledne plné slunka a v obroských pískovcových stěnách v celém údolí svítí barevné tečky. Stačí přiložit oči k starému velkému vojenskému dalekohledu stojícímu na verandě u Pájkovy chalupy a z malých barevných teček jsou hned lezci.
Rychle se zabydlíme na obytné půdě, zabalíme věci na lezení a vyrazíme do prudkého svahu přímo nad chatu k skalce nazvané Pivní tácek. Natahujeme si lana do všech cest v položené stěně a střídáme se v lezení, jištění i slaňování. Skála je dole trochu vlhká a zarostlá mechem, tak přijdou na řadu i drátěné kartáče.
Nakonec ještě pomůžeme uklidit nařezané větve, aby bylo kolem skály čisto.

Večer se v chalupě objeví osm můžů a kačer. Ne, není to nečekaná návštěva, ale název knížky o plavbě na rákosové lodi z jižní Ameriky na Velikonoční ostrovy. Dobře se u ní usíná. Katka čte a ve spacáku je příjemně i když na moři právě zuří bouře a posádka bojuje s větrem a vlnami.

Nás k ránu trochu vyšplouchne počasí. Na půdě je samozřejmě sucho, ale venku se spustil déšť a to na pískovcových skalách není nic radostného. Přestože netrvá dlouho, budeme muset čekat, až skály pořádně uschnou. Na mokrém pískovci se nemůže lézt, protože mokrá skála je málo pevná.
“Ranní ptáče dál doskáče”, řekli si někteří obyvatelé polyamidových kokonů ležících na půdě jedné chalupy a protože vzbudili i všechny ostatní, vydalo se docela brzy po ránu, po sladké a vydatné snídani, kterou upekly doma maminky, všech 9 ptáčat a několik dalších dospělých ptáků, kterým se tahle ranní hodina ovšem vůbec nelíbila, a měli nejasný pocit, že tohle pořekadlo nemusí v jejich případě až tak docela platit, protože jsou už moc staří a životem unavení na to, aby vůbec někam skákali, na dopolední výlet. Bylo to stejně náročné jako předešlá věta. A vlastně to nebyla ptáčata, ale Brabenci.
Slunce je ale pomalu rozehřálo a navíc vysušilo skály, a tak si všichni nakonec užili výlet po cyklostezce až na státní hranici, zastávku u jezírka s vodopádem i lesní pěšiny.
Nakonec jsme pod skalou vyndali i lezečky a trochu si zabouldrovali.
Hurá dolů z kopce na buřtguláš. Trochu si odpočinout. Zabalit lezení a zase zpátky pod skály. Z kopce a do kopce, to je denní chleba horolezců.
Lezeme na skalce nazvané Mariáš tři cesty v sedmém stupni pískovcové klasifikace. Mísně převislá stěnka, různé dírky a lišty, položený dolez po malých oblých poličkách. Jen přes lehce vlhký a mechem porostlý nástup si musíme vzájemně pomáhat. Jinak se nám leze parádně. Vyžene nás až další deštík.
Trénujeme uzly, sušíme věci a před spaním se zase houpáme na vlnách Pacifiku na rákosovém člunu.

V noci bubnuje na střechu déšť a scénář nedělního rána je stejný jako předešlý den. “Ranní ptáče dál … ” dál už to znáte.
Hravě si ráno zvládneme zabalit a připravit jídlo do skal, a tak můžeme vyrazit za lezením na celý zbytek dne. Nejdřív dopoledne zkoušíme delší cestu na skálu s názvem Postýlka. Je to lezení stěnkou a po hraně s malými převisy nahoře. Takové klasické pískovcové a kroky jsou na nás docela dlouhé. Na takovou cestu to bude chtít ještě trochu potrénovat a hlavně hodně lézt, aby se nám zlepšila technika. Po obědě pod skalami jdeme ještě na Mariáš. Kdo chce dolézá si zatím nepřelezené cesty. V lese probíhá šiškovaná. Sluníčko se dnes docela snaží. Ve tři hodiny musíme seběhnout dolů, dobalit věci a hurá na nádraží. Tentokrát jedeme na čas a za hodinku a čtvrt jsme v Litoměřicích.

Díky za příjemný víkend patří Pájkovi za ubytování v jeho chalupě, Katce za přípravu jídla, pomoc ve skalách i dopravu batohů autem a Rastovi za uvaření a dovezení buřtguláše. A jasně, že taky všem, kdo jeli, protože ve skalách je nejlépe s kamarády.

 

« 2 z 2 »