Druhý týden prázdnin byl pro litoměřické lezce ve znamení soustředění, které mělo zázemí v klubovně Brabenců na Písečném ostrově v Litoměřicích. Na každý den byla připravená výprava zaměřená především na lezení. Ke skalám se Brabenci dostávali pěšky, na kolech nebo vlakem, takže o pohyb nebyla celý týden nouze.
Začínalo se v pondělí 6. července v podvečer, kdy jsme nejprve společnými silami postavili stany a než se rozhořel oheň na večerní opékání buřtů, stihli jsme párkrát sjet tobogán na sousedním koupališti.
V úterý jsme se kvůli teplému počasí vydali na kolech na Mravence. Tato skála nedaleko Libochovan je situována na západ, takže celý den tam byl příjemný stín. Jedinou nevýhodou tohoto místa je, jak název napovídá, velké množství mravenců. Všichni se s tím ale statečně poprali. Při zpáteční cestě nemohla chybět zastávka na zmrzlině, a pak koupání v píšťanském jezeře, které bylo příjemnou tečkou za prvním dnem.
Ve středu Brabence čekalo lezení na Čimě, která se tyčí nad Brnou v Ústí nad Labem. Na Střekov jsme přijeli vlakem, a pod skálu se vydali pěšky s plnou polní na zádech. Za den se vylezlo několik cest a vyzkoušeli jsme si zakládání borháků a vklíněnců.
Třetí den byl odpočinkový. Aby si děti odfrkly od lezení, vydali jsme se ve čtvrtek pěšky na Varhošť. Tentokrát nám však počasí nepřálo, a kvůli dešti jsme museli výlet na Hlinné vzdát. Kamarádi nás promoklé skrz na skrz svezli autem zpátky do klubovny, kde jsme si dali teplou polévku, zalezli do spacáku, a u pohádky se zahřáli a načerpali sílu na odpolední lajnování na Střeleckém ostrově.
V pátek se opět lezlo. Tentokrát nám stačilo si vzít lezečky, na záda bouldermatky, a vydat se na Kočku. Každý si zabouldroval několik cest. Tu nejtěžší pak přelezl za podpory a potlesku ostatních. Atmosféra byla parádní. Děti si dále vyzkoušeli práci s mapou a buzolou a orientaci v přírodě.
Protože v sobotu počasí opět přálo, mohli jsme sbalit věci a vydat se vlakem na pískovcové skály do Blíževedel. Tady jsme si nejprve zkusili nanečisto slaňování s prusíkem, poté vylezli komínem na Litoměřickou věž, kde jsme se zapsali do vrcholové knížky. Jak jsme se všichni zapsali, čekalo nás slanění na údolní stranu. Při zpáteční cestě k vlaku jsme si vyzkoušeli ještě zakládání jištění do pískovce i lezení na „sokolíka“.
Poslední den, v neděli, jsme se na druhý pokus vydali opět na Varhošť. Tentokrát nás ale i s koly vyvezli autem na parkoviště pod rozhlednu. Vrchol jsme vyšlápli pěšky a odtud si několikrát slanili. Po slanění jsme si sedli na kola a cestou necestou sjeli k píšťanskému jezeru. Po dobrém obědě jsme se zchladili ve vodě, a po krátkém odpočinku hurá zpátky do klubovny. Tam na nás čekalo balení a slavnostní ukončení našeho prvního soustředění.