Každý správný Čech by měl alespoň jednou za život vylézt na naši nejvyšší horu a o horolezcích to platí dvojnásob. Proto byla o víkendu 3.- 4. 10. našim hlavním cílem Sněžka.
V sobotu ráno jsme všichni účastníci naskákali do aut a vyrazili do Pece pod Sněžkou. Bylo krásné počasí, a tak spoustu lidí mělo stejný nápad. Chvilku jsme proto hledali místo na zaparkování, ale nakonec se zadařilo a mohli jsme vyrazit Obřím dolem k vrcholu. Říká se, že tato trasa
je nejtěžší, ale také nejkrásnější. Jestli to je pravda nebo ne, to těžko říct. Výhledy tu byly ale úchvatný a cesta strmá. Čím víc jsme se blížili k cíli, tím víc nám těžkly nohy. Po necelých třech hodinách stoupání jsme konečně dorazili na vrchol. Na Sněžce foukal silný vítr a tak jsme si rychle prohlédli kapličku a schovali se do Poštovny. Zrovna ten den tam měl autogramiádu známý horolezec Radek Jaroš. Bohužel jsme přišli pozdě a tak jsme viděli pouze, jak odchází. Nakonec to bylo vlastně dobře, protože s ním odešlo i spoustu podpisuchtivých fanoušků a my se měli kde posadit a nabrat sílu na zpáteční cestu.
Zpátky se naše družstvo rozdělilo. Ženy a děti (nejmladší účastníci) se vezly dolu lanovkou a zbytek šel hezky po svých, Růžovkou. Sraz byl u aut v Peci pod Sněžkou.
Postupový tábor byl domluvený u Standy na chalupě v Nové Pace. Tam jsme dojeli už za tmy. Naštěstí Janička byla tak hodná a místo výšlapu nám zatím připravila veškeré zázemí. Nejenže uvařila vynikající guláš, zatopila v kamnech, připravila pokoje na přespání, ale také rozdělala venku oheň. Prostě all inclusiv. Děti dobily cestou v autě baterky a tak po večeři sezení u ohně nepřicházelo v úvahu. Celý zbytek večera hrály na schovku a oheň braly spíš jako záchytný bod.
Ráno bylo naším hlavním cílem rychle posnídat, připravit svačiny, sbalit věci a vyrazit zpátky k domovu. Ne že bychom pospíchali domu, ale čekal nás po cestě ještě jeden výlet, a to do Prachovských skal. Tam jsme se u první vyhlídky opět rozdělili na dvě skupiny. Na lezce a bouldristy. Standa s lezci pokořili Hakenovu věž a bouldristé probouldrovali kratší okruh Prachovských skal. Časově nám odjezd nevyšel podle plánu. K domovu jsme vyráželi až k večeru, ale snad to rodičům tak moc nevadilo. Nám totiž určitě ne. Všichni byli unavení, ale spokojení.
Výlet se opět vydařil a to tentokrát hlavně díky Janičce a Standovi, takže Vám oběma moc a moc děkujeme!!!